Nejen létáním živ je clovek - i když takto napsané se to na první pohled musí každému letci jevit jako absolutní nesmysl. Pokud ale jako dnes nebo vcera Ruzyne dává 26 a v nárazech dokonce 36 knotu, pak vám stejne nezbude, než se zabavit necím jiným.

Já jsem mela výjimecnou možnost probrat se z neletové deprese zajímavým neleteckým zážitkem, když jsem se mohla zúcastnit rychlostního testu rychlovlaku Pendolino, což v prekladu znamená malý ptácek moudivlácek. Tohle "ptácátko" ve ctvrtek vytvorilo nový ceský železnicní rekord, když po trase z Vranovic do Breclavi jelo v jedné chvíli 237 km v hodine. Cessna je sice rychlejší, ve vzduchu se ale rychlost prece jen nevnímá tak, jako na zemi.

Když vlak pri testu svištel o sedm kilometru nad svou maximální konstrukcní rychlostí, nedali se už ani císt názvy železnicních zastávek, kterými vlak projíždel. Pri pohledu na okolní ubíhající krajinu se ze supermoderního pohodlného vlaku ani nezdálo, že práve jede rychleji než 200 km v hodine. Stacilo ale pohled zamerit blíž k trati napríklad na pražce vedlejšího kolejište. No soustredit pohled na pražce by bylo asi prehnané tvrzení, protože pri rychlosti nad 200 km v hodine to samozrejme není ani zdaleka možné.

Když se vlak pred Breclaví priblížil k dálnici, ukázala se jeho rychlostní prevaha i nad temi nejsilnejšími auty. Prestože to clovek ocekával, stejne ho v reálu prekvapilo, když koukal na to, jak vlak za sebou nechává bavoráky a podobné stroje. A ty jiste po dálnici nejely maximální povolenou 130 km rychlostí.

To, že by test mohl být nebezpecný, me ani v nejmenším nenapadlo. Uvedomila jsem si to, až když jsem zážitky vyprávela kolegum a ti se me ptali, jestli jsem se nebála. Až zpetne si vybavuji, jak strojvudce technikum v merícím voze hlásil prejíždení výhybek zhruba slovy: "výmena Rakvice - ted" a po chvíli ohlásil i rychlost, kterou se vlak pres výhybku prenesl a vždy byla vyšší než 200 km v hodine. Teprve zpetne jsem si zacala uvedomovat, co vše by se vlastne asi mohlo stát, kdyby nekterá z tech výhybek nevydržela.

Železnicári se ale samozrejme na rychlostní test dokonale pripravili. Cestu si vlak nestavel sám automaticky, jak je tomu v bežném provozu, ale byla nastavena manuálne a mnohokráte prekontrolována. Na prejezdu a ve stanicích na nástupištích hlídali pracovníci dráhy, aby nekoho náhodou nenapadlo prejet nebo prejít pres kolejište pred blížícím se Pendolinem. Celá trasa byla samozrejme v dobe testu zcela prázdná a nejel po ní ani v protejším smeru žádný jiný vlak.

Strojvudce Pendolina se cestou z Breclavi do Vranovic pri prvním rychlostním testu snažil výrazne neprekrocit maximální rychlost 230 kilometru v hodine, kvuli silnému protivetru jí však nakonec ani nedosáhl a vlak jel 229,4 kilometru za hodinu. Cestou zpet však již svou maximální rychlost prekonal o sedm km/h. Z Hrušovan u Brna, kde vlak stál na nádraží se postupne rozjíždel na 160 km v hodine. Touto rychlostí projel oblouk u Vranovic, který vyšší rychlost nesnese. Po projetí obloukem dal strojvudce plný plyn (tedy plnou elektrinu:-)) a za necelé tri minuty už vlak prekrocil 230 km v hodine. Po prekrocení maximální rychlosti vlak postupne zpomalil na 220 km v hodine a nastal test brzd. Plný výkon brzdového systému dokázal 380 tunový kolos zastavit z 220 km na nulu za 1,8 km.

Rychlostním rekordem Pendolino prekonalo dosud platný rekord 219 km/h, který pred 32 lety vytvorila lokomotiva rady 124. Tehdy však kroužila jen po zkušebním okruhu. Pendolino ale jelo 237 km/h po bežné koridorové trati, která je homologována pro bežný provoz do 160 km/h a pro test tak musela být upravena.

Pendolino svuj ctvrtecní rychlostní rekord prekoná nejdríve za pet let, kdy se bude zkoušet pro bežný provoz nad 200 km v hodine. Pak bude muset podstoupit rychlostní test na svou maximální rychlost zvýšenou o deset procent tedy na 253 km v hodine. Tento test se však již nebude provádet v Cesku, protože žádný tratový úsek na takovou rychlost není pripraven. Testy se tak uskutecní nejspíš v Nemecku.