Už mi to nedalo a řekl jsme si, že musím Pendolino vyzkoušet na vlastní kůži. Slovo dalo slovo a jedna březnová sobota byla ideálním časem na podniknutí malého vlakového výletu.

Na Masarykově nádraží v Praze, kam jsem dorazil asi v 10:10, již Pendolino majestátně očekávalo proudící davy cestujících. Prodírání vlakem bylo samo o sobě malým dobrodružstvím, ve druhé třídě to byla samá místenka, ale našla se i místa bez místenek, ale to by člověk nesměl přijít na poslední chvíli :-)

Možná i díky takovému množství lidí se mi vnitřní prostory Pendolina zdály malinko těsné, ve srovnání s klasickým vlakem je zde poněkud méně místa, ale to má na svědomí určitě i rozdílná konstrukce, která souvisí s nakláněcím mechanismem.

Prošel jsem tedy vagóny druhé třídy, kde si člověk bez místenky a na poslední chvíli nesedl a dorazil jsem až k baru, který vypadal velice moderně, nicméně nějaké posezení u kávy nečekejte, spíš se jedná o barový pultík, kde můžete ve stoje vychutnat třeba točené pivo, což, pokud se nepletu, tak na české železnici jen tak nemůžete. Nabídkový lístek sestavený speciálně pro Pendolino naleznete zde, pro aktuální informace se ale raději podívejte na stránky provozovatele gastronomického servisu, který pro Pendolino zajišťuje akciová společnost Jídelní a lůžkové vozy.

Pro každé místo je dostupná také malá lampička na přisvícení a elektronicky ovladatelná sluneční zábrana. V sedadle jsem nalezl také výstup pro sluchátka s regulací hlasitosti a nějaké volby skladeb, potažmo stanic, nicméně si nejsem jist, zda-li byl tento výstup funkční.

Rozkládací stůl je řešen velice prakticky, nicméně, co mi chybělo, byl odpadkový koš, zas tak moc jsem jej nehledal, ale zdá se, že tam opravdu nebyl.

Ve voze bylo příjemně, ani zima, ani přehnaně vytopeno, ještě jsem zvědav, jak bude Pendolino zvládat tropické letní dny.

Asi největší chválu si ale zaslouží jízdní vlastnosti, téměř nejsou cítit vibrace od kolejí a pražců, které jsou pro vlaky tak typické. Možná na tom má trochu zásluhu i dobře udělaná trať. Jízda je opravdu tichá a člověka téměř nic neruší. Průjezdy zatáčkou jsou velice čisté a náklon vozu je velice dobře zřetelný. Na rovných úsecích lze také dobře vypozorovat, kdy Pendolino zrychluje.

Zpět jsem cestoval vlakem německých drah (Die Bahn) EC 177 z Hamburku do Prahy, co se týká pohodlí, tak velkoprostorový vůz (2. Klasse) je plně srovnatelný s Pendolinem, je zde více místa a více prostoru na nohy, ale co se týká jízdních vlastností, s přehledem vede Pendolino.

Závěrem připojuji několik tipů, které vám mohou vyplnit čekání na návrat Pendolinem zpět do Prahy, nicméně Děčín je hodně zajímavým městem a tak určitě stojí zato, věnovat mu více, než slabé dvě hodinky, které máte, pokud jste Pendolinem do Děčína přijeli.

Určitě stojí zato navštívit Staré Město, které je umístěno ve svahu a je plné kontrastů. Zajímavý pohled na Děčín nabízí vyhlídka Pastýřská stěna, které vévodí honosná kamenná stavba ve středověkém stylu. Cestou na vyhlídku můžeme navštívit malou lesní zoo, nebo se vydat naučnou stezkou, kde lze pozorovat Polabské pískovce. Na protějším břehu Labe určitě stojí za pozornost zámek, který byl vybudován na mohutném skalním masivu. Na zámku probíhají prohlídky, i když v omezené míře. Velice pěkná je Růžová zahrada, ta je ale otevřena až od dubna. Reprezentační křídlo je nyní po generální rekonstrukci a do budoucna se zde počítá s konáním svatebních obřadů a bálů. Zámeckým parkem se můžeme dostat až k plaveckému areálu, kde můžeme zakončit náš výlet. Velice atraktivní je venkovní bazén s teplou vodou. A pokud nám to ještě nestačí, tak naproti nádraží můžeme navštívit Oblastní museum.

A proto, neváhejte, přesvědčte babičku, dědečka, tatínka, maminku, přítele, přítelkyni a vydejte se na výlet Pendolinem do Děčína, nebo do Prahy, určitě nebudete litovat.